Home Historie značky JEEP Zázraky na počkání

Zázraky na počkání

Když se konečně armáda rozhoupala k činu, následoval velice rychlý konkurz. V roce 1940 vypsalo americké ministerstvo války výběrové řízení na budoucí taktické armádní vozidlo. Muselo mít rozvor náprav maximálně osmdesát palců (203 cm), výšku do čtyřiceti palců (101 cm) a nejvyšší váhu 1275 liber (578 kg). Jeho terénní schopnosti byly zabezpečeny požadavky na minimální nájezdový úhlel 45 stupňů a odjezdový úhel 40 stupňů, dostatečná pohyblivost pak nejméně čtyřválcovým motorem a hydraulickými brzdami. Karoserie s odklopným předním oknem musela pobrat tři vojáky a kvůli nízkým výrobním nákladům měla mít převážně pravoúhlé tvary.

Vůz měl být levný na výrobu, lehce opravitelný, schopný dosáhnout na silnici rychlost padesáti mil za hodinu (80 km/h), tažení a měl být vybavený 0,3palcovým samopalem. Zakázka byla poslána sto pětatřiceti americkým automobilovým výrobcům. Se šibeničními termíny, zaviněnými německou invazí do Nizozemí a Francie 10. května 1940. Druhá světová válka byla v plném proudu. Návrh měl být hotov do jedenácti dnů, funkční prototyp do devětačtyřiceti. Do pětasedmdesáti dnů měli adepti dodat sedmdesát vozů, z toho osm s pohonem všech kol. Přihlásily se nakonec tři automobilky: American Bantam Car, Ford Motor Company a Willys-Overland Motors Inc.

Jediná společnost, která oba termíny stihla, byla American Bantam. Během roku 1941 vyrobila 2643 kusů BRC konstruovaných Karlem Probstem, ale velkou zakázku americké armády nakonec uspokojit nedokázala. Neměla na ni totiž dostatečné výrobní kapacity. Velení armády tedy přidělilo produkci konkurentům - Willysu, jehož prototyp MA, nástupce prvního prototypu QUAD, byl nejlevnější, a Fordu, který měl největší výrobní zázemí. Bantam k nim po dohodě vyráběl alespoň přívěsné vozíky.

Ale ani to nebylo definitivní. William S. Knudsen, tehdejší poradce prezidenta Franklina Delano Roosevelta a bývalý prezident General Motors, prosadil nápad zkombinovat to nejlepší ze všech tří prototypů. Tím vznikl Willys MB a jeho bratr Ford GPW. Tak, jak je zná celý svět. S nejsilnějším jedenašedesátikoňovým čtyřválcovým motorem Willys Go-Devil 2,2 litru, třístupňovou převodovkou s dvoustupňovou redukcí, pohonem všech kol, kapalinovými brzdami a šestnáctipalcovými koly, pevným rámem ze dvou podélníků a příček a otevřenou karoserií bez dveří se sklopným čelním sklem. Je docela zajímavým paradoxem, že charakteristická přední maska automobilů značky Jeep má původ právě v prototypu Ford.

Terénní vůz se mimořádně osvědčil. Do konce války stihl Willys-Overland vyrobit 362 841 kusů a Ford dalších 281 448. Říká se dokonce, že Jeep vyhrál druhou světovou válku. Až tak neobyčejná zásluha je mu přisuzována. Nutno přiznat, že tohle (samozřejmě nadsazené) tvrzení není zas tak daleko od pravdy - právě Jeepy byly hybnou silou amerických vojáků. Nikým nečekaného a o to bizarnějšího uznání se Willysu dostalo od automobilové legendy, samotného Enza Ferrariho, který svého času prohlásil: „Jeep je jediným opravdovým americkým sportovním autem.“